Dánský umělec ve spolupráci s týmem inženýrů vytvořil jedinečnou, ocelovou -postavenou, volně{1}} stojící sochu, která funguje jako časová schránka a dokáže odolat tlaku hlubinných- podmínek.
Dílo Kristiana von Hornsletha, Hvězda Veijle, je jednou z dvojice průkopnických-soch o ploše 10 m3. Jeden leží na souši ve městě Veijle v Dánsku a druhý leží 11 km pod hladinou moře nedaleko pobřeží Guamu.
Hlubinná-socha byla navržena tak, aby fungovala jako úložiště DNA, které bude fungovat nejméně 10 000 let. Hornsleth zajistil příspěvky DNA od více než 3 000 lidí z celého světa, které budou bezpečně uloženy ve struktuře druhé sochy.
Tento vnější povrch z nano{0}}nerezové oceli znamená, že povrch sochy neovlivňuje ani nekontaminuje přírodní prostředí a zároveň zaručuje integritu struktury, která chrání náklad DNA.
Socha, postavená se strukturou a povrchovou úpravou z nerezové-nerezové-oceli, bude obsahovat zapečetěnou truhlu se vzorky vlasů a krve a zachová si svůj lesklý povrch po tisíciletí.
Extrémní životnost, kterou projekt vyžadoval, přiměla Hornsletha ke konzultaci s týmem inženýrů, protože umělec trval na tom, aby obsah DNA zůstal použitelný pro potenciální klonovací účely v nějaké-daleké budoucnosti.
"Chci monumentalizovat náš strach z umírání, dát lidem naději. Budete vědět, že v oceánu je kousek vás, který tam bude, až budete pryč," říká Hornsleth. Tato kombinace uměleckých a praktických vědeckých úvah představovala jedinečný soubor výzev.
Elektrolyticky leštěná trubková konstrukce z nerezové oceli- sochy zajišťuje odolnost vůči korozi po dobu nejméně 10 000 let
Přibližně 11 km dolů jsou podmínky na dně příkopu Mariana, nejhlubšího svého druhu na světě, extrémní. Tlak vody je 1000krát větší než na hladině moře, ale stále lze nalézt život s mikrobiálními formami života a dokonce i s některými druhy ryb objevenými na dně příkopu.
Tato překvapivá hojnost života tvořila klíčovou součást diskusí mezi Hornslethovym inženýrským týmem a geologickým oddělením Guamské univerzity, protože bylo životně důležité, aby projekt Deep Storage nezpůsobil žádné škody v přírodním prostředí příkopu Mariana.
Tým se nakonec rozhodl pro „hermeticky utěsněnou, elektricky leštěnou trubkovou konstrukci z nerezové-oceli“, která by zaručovala, že nedochází k rzi nebo erozi v kyslíkové dutině podlahy příkopu, a nezanechává žádný dopad na místní životní prostředí.
Elektroleštění odstraňuje vnější vrstvu nerezové oceli pomocí elektrochemického roztoku, který odstraňuje vložené nečistoty, mikrotrhliny nebo jiné povrchové nedokonalosti, které mohou ovlivnit životnost a výkon.
Tento vnější povrch z nano{0}}nerezové oceli znamená, že povrch sochy neovlivňuje ani nekontaminuje přírodní prostředí a zároveň zaručuje integritu struktury, která chrání náklad DNA.
Dokonale vyhlazená povrchová úprava zabrání jakémukoli organickému životu, aby si našel koupi a zmatnil svůj povrch, což podle Hornsletha umožní sochu a její obsah snadno objevit a vrátit na povrch i po tisíciletích v hlubinách.
Budoucnost může být nejistá, ale na jednu věc se lze spolehnout: na trvalou sílu oceli, která umožnila vznik tohoto jedinečného monumentu lidské vynalézavosti.
Obrázky: deepstorageproject
